Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Poslední Watch Dogs pro mě byli mírným zklamáním, příběhovému DLC jsem přesto dal šanci a nelituji toho. Vrátit se do ulic futuristického Londýna v době, kdy jsou ve volném cestování stále nemalé zádrhele, bylo osvěžující. O to větší paráda to byla v tom, že se nevracíte jako anonymní postava z hackerské organizace, ale jako postava, kterou znáte z předchozích dílů. Ubisoft vyslyšel nářky fanoušků série nad jednou z největším slabin Watch Dogs: Legion. Tou byla absence silných charakterů. Odvážná herní mechanika, kdy jste si mohli do týmu naverbovat jakéhokoliv obyvatele města, měla nepříznivý vedlejší efekt. V anonymní skupině se rozplynuly charaktery. Zůstaly jen schopnosti a to bylo trochu málo, abyste si jakoukoliv z postav oblíbili nebo si k ní dokonce našli nějaký vztah.
Náhrada v DLC patří do zlatého fondu. Hlavní postavou je Aiden Pearce, za kterého jste hráli v prvním díle. Od té doby zestárnul, nabral zkušenosti a lehce zakysl. Jeho životní styl si vybral daň. I přes to cestuje do Londýna, kde žije jeho synovec. A hned v prvních minutách hry se začíná roztáčet příběh, do kterého velmi rychle promluví další kultovní postava Watch Dogs. Wrench je bez nadsázky nejvýraznější postavou celé série. Crustpunkový podivín, který téměř nikdy nesundá masku, se zálibou v hackování, elektrotechnice a výbušninách.
Děj je zasazen těsně za intro původní hry, kdy proběhl teroristický útok zvaný „Zero Day“, ale ještě se nestačila zformovat nová buňka hackerské organizace DedSec. Potkáváte tak postavy z původní hry, ale ty povětšinou netvoří hlavní dějovou linku. Ta se točí kolem dvou technologických organizací a snahy napřímo ovládat bojové roboty lidskou myslí. Ačkoliv příběh není nic špičkového, pro účely hry mi úplně dostačoval.
Oproti hlavní hře je největší změna v hlavních charakterech. Wrench má svůj nenapodobitelný smysl pro humor, Aiden svoji jízlivost. Oba hrdinové prochází vývojem a hlavně pak Aiden řeší celkem zásadní skvrny ze své minulosti. Právě to povyšuje prosté DLC nad hlavní hru. Obě velmi nesourodé figury tu skvěle fungují a vzájemně se doplňují.
Bohužel zůstalo i vše, co sráželo hlavní hru směrem k průměru. Podivný jízdní model aut a nepříliš velká nápaditost v misích. Většinou jde o to s někým si promluvit, někam se dostat a tam hacknout server nebo ukrást data. Většina herních mechanik zůstává stejná. Prostřednictvím vedlejších misí si můžete odemykat speciální schopnosti. Tady mám opět pocit promrhaného potenciálu. Se všemi těmi drony a technologickými hračkami šlo vymyslet mnohem nápaditější mise. Bohužel se nezměnila ani UI nepřátel, kteří se chovají stále stejně tupě.
Hlavně pro fanoušky série, kteří hráli oba dva první díly, ale bude mít DLC neopakovatelné kouzlo. V tomto ohledu vytáhl Ubisoft své největší trumfy a mě Bloodlines chytnul více než původní hra. Skvělá je i hrací doba, která se na střední obtížnost bude pohybovat nad deseti hodinami. Londýn je stále skvělou kulisou a "ray tracing" si tu užijete fakt naplno. Musím konstatovat, že od dob Zaklínače 3 tu asi nebylo tak důstojné DLC. Byť originální hra má do krále RPG přeci jen dost daleko.
Velice důstojné DLC, které plynule navazuje na mapě původní hry a přidává mnohem(!) lepší story a vesměs zajímavěji vystavené mise, než v základním Legion. Jelikož mě systém rekrutovani kohokoliv na ulici (narozdil od většiny kritiků) bavil, nepovažuji hraní pouze za dvě postavy z minulých dílů, jako nějaké zlepšení, spíše naopak. Ve výsledku o chlup lepší hodnocení než Legion. Časem bude tahle komplet hra doceněna více, i ve světle toho, do jakých hnědých děr Ubisoft s Valhallou poslal, a ještě pošle, svoji flagship Assasin's creed.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.
Čekal jsem možná trošku větší tlak, nazvučení nahrávky je totiž vzhledem k žánru poněkud vzdušnějšího ražení. Kompozičně však máme co dělat s kvalitní náloží disonantního death metalu lehce ve stylu GIGAN. Američtí debutanti však rozhodně nezklamali!
Švédové se na svém debutu zeširoka rozkročili z blackových základů, přes death, symfo-black až k post metalovým variacím. Jen je toho občas až moc naráz. Deska je prima, ale víc se těším na pokračování, až si utřídí myšlenky na své další směrování.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.